Things for love (calling of the spheres)

11. září 2011 v 14:26 | Scarthia Buthergia |  Poems
I hear the calling of the spheres
and I'll answer to their call
with my heart, my mind

I'll dive into the unknown
Lose myself and fade away
The spheres of infinity

Fear? Do I fear? Yes
It keeps me up when nights are short
and you are far beyond horizon

Winter is coming and much more
Eve from Eden keeps the bells tolling
Love, fear, love, fear - they scream

New sound, hushed voice
something creepes in and mumbles
re-ne-ga-de a-pos-ta-te de-ser-ter

aghast I hide, naked and lone
and far from innocent, I know
listen! the howl of wolf

oh the things we do for love
they terrify, but still I am
I'll burn the bridges and be yours

Take me and make me one
unite with me, a hawk
I'm a lion and you my prey

doubt I can and will
but don't tell and keep it
mind over matter will win

the choice once done
keeps me up all night
I'll stay with you, my love

(picture taken from here)
 

Last sleep

6. května 2011 v 20:31 | Scarthia Buthergia |  Poems
Found this poem at the most unexpected place... But I like it:

'You're pretty in the dark' is all I can muster
as I watch you sleeping peacefully
and the light of day creeps in
to break our silence

I can't sleep again
my head hurts from all the circles
I've been running
in my dreams

my eyes water as my head throbs
with the weight of this lovestruck hangover
often too much to bear

the wishing wanting waiting worried
that I may miss you more than most
is what weighs heaviest on my
burdened soul

sighing, in the breathless air
just to feel you breathe again,
your wind on my cheek
and breeze in my hair

longing to be wrapped within the strength of your arms
whisper in your ear
as you hold me tight enough to let me fall asleep

what I really miss

by Candace Nirvana

Stop and stare - I'm looking for a friend

27. dubna 2011 v 23:35 | Scarthia Buthergia
I'M LOOKING FOR A FRIEND!
Hledám kamaráda/kamarádku do deště, někoho, kdo mě večer vytáhne z bytu na úplně nejvíc šílenou procházku, někoho s kým budu měhat bosa po měste v dešti, s kým budu dělat ty největší pitominy.
Někoho, kohokoli.
Jsem zoufalá...
 


Tak zase tady

14. dubna 2011 v 22:43 | Scarthia Buthergia |  My Thoughts
Asi před třemi týdny jsem se přestěhovala.
*
Trvalo to dlouho, i když jsem věděla, že to jednou musí přijít. Stále jsem to přesouvala, až už byly klíče v ruce, bedny v autě a já stála ve svém novém pokojíku. Nestěžuju si. Nemusím platit nájem, jen vodu, elektřinu, jídlo a hlavně léky. Což je strašný, každý den do obchodu pro rohlíky abych ráno měla co jíst. A pak jdu za doktorem a ten mi předepíše kapičky za 400,- (!) a zubařka mi vyhází veškeré mé čistící nádobí a prý ať si koupím Elex a Curaprox, jinak mi ve čtyřiceti vypadaj zuby. Takže další pětistovka v háji.
*
To nemluvě o tom, že se mi odporoučel stůl do věčných lovišť (stihnul při svém velkolepém pádu zničit konvičku, co jsem dostala od Muže a já sotva zachytila počítač)a já šla vybírat nový. V Ikee jsem našla pěkný, bílý a bez roztodivných šuplíčků, které mi jsou zatím na nic. Tak přemluvím Řidiče, aby mě zavez na Zličín, vyzvedli jsme 30-kilový balík, abych ve svém novém bydlišti zjistila, že je moc malinkej. Tak scháňka po dalším ochotném Človíčkovi s autem. Našel se, abych nakonec zůstal s delším stolem, pod který se ale nevleze ani batole. Takže tak. Pokud někdo máte za přijatelnou cenu stůl, který chcete vyhodit, dejte mi vědět.
*
Na život v novém si nemůžu zvyknout. Je tu ticho, jsem pořád sama a je tu trošku zima. Ale z ticha mi začíná hrabat, ale nejhorší je ta samota. Začínám si povídat sama se sebou, či spíš s věcma, co mám kolem sebe. Předčítám si knížky, pouštím si Willa Ackermana a snažím se nějak zabavit. Což jde dost těžko, když nevíte na koho se obrátit, když je vám teskno. Nemůžu přece pořád chodit za ségrou, co bydlí naproti v baráku a potřebuje dopsat bakalářku. Či za Mužem, který je věčně ve škole (kam bych taky měla někdy zajít, ale dneska mi bylo vážně blbě, děsně mě bolela hlava, takže z toho nic nebylo). A Kamarádka studuje dvě školy (obě teologický, malej cvok:) a do toho se chce vdávat a já nemám srdce ji říct, že přece pořád nemůže mluvit o možných nápadnících, že na světě je i něco jinýho než svatba a manželství a starání se o domácnost.
*
Dokonce jsem si našla kamarádku na vysoký se kterou jsem měla jít v úterý cvičit. Bohužel si přetrhla vazy, takže jsem zas zůstala sama.
*
Ne že bych pořád byla doma, to ne. Co nejvíc se snažím chodit ven, procházím se, toulám Prahou. Ale zkuste si to dělat dýl jak týden. Zlatá střední, tam člověk aspoň zná lidi ze třídy, každej den si má s kým popovídat. Na vysoký si na přednáškách sotva s někým poklábosím. Semináře jsou lepší, tam někoho znám, ale vidíme se jen jednou za týden. Jsem asociální? Jak to děláte vy? Jak si nacházíte kamarády? Někoho na pokec? Na popovídání si o světě? Na to, abyste nebyli sami?

Broken dream

9. března 2011 v 18:12 | Scarthia Buthergia |  Poems
Imagine
you have a dream
of a wooden castle
of your own place
hidden from the world

you live
only to see it happen
one day or other
you know it will
come true

you feel
the rush, the hope
you can't believe it
you're gonna make it
your dream lives

You make
all the preparations
you think of all
things needed and then
it is gone

Single
moment of inner terror
fire behind frozen face
never show the weakness
you say

Gone
lost is the dream
destroyed by one
moment of truth
he thought is true

never
dream again

The day is flying high

8. února 2011 v 18:13 | Scarthia Buthergia |  Poems
Just playing with rhymes :D 
**********************

The day is flying high
Rope is in your mouth
Running river, a front yard
Darkening clouds all above

The day is dying fast
The witches spell is cast
Along the bewitched shore
The end of a toiling war

Where is broken promise kept
We must pay the deadly debt
Otherwise we shall all burn
And never get another turn

Turn of yellow, turn of right
Feel the freedom out tonight
Tonight the last of day may come
But we must live or stay undone

Do it now or let it be
Steady on and you'll see
Share delight at their success
But never wear my battle dress

The end of poem is reaching out
You won't know what it was about
Stand your ground and don't you leave
Or meet me on the Christmas Eve

Úsměv baziliška

31. ledna 2011 v 23:08 | Scarthia Buthergia |  Poems
Jsi jak úsměv baziliška
Usměješ se, zemřu zas
dark sanctuary
Jsi ledová královna
Navždy chladný, sám

Zase ráno až se vzbudíš
Už budu dávno pryč
V temnotě až budeš hledat
Budu daleko, zlomená

Sny se samy nevyplní
Ticho nás obklopí
Tak jako včera bude dnes
Ticho, ticho, ticho

Proč nevidím tě
Proč ses schoval
Do prázdnoty svého nitra
Vyjdeš ještě někdy?

Pár metrů ode mě sedíš
Ale je to jako tisíc mil
Věčnou pustinou
A mrazivou nocí bez světla

Co se stalo?

New blog

30. ledna 2011 v 17:19 | Scarthia Buthergia
Po dlouhé, předlouhé době jsem se rozhodla poněkud pozměnit některé prvky blogu, hlavně tedy pozadí a záhlaví, zbytek zůstává ještě z nastavení Jared Leto od Leita. Moc jí tímto děkuji za to, že mi dovolila používat její design tak dlouho. Díky.
 S nastavením blogu to zatím moc neumím, takže se omlouvám za případný chyby. Doufám, že se vám změna líbí :)
P.S. obrázky jsou z velké části z devaintart, od Veroniky Warlow a od Icky. 

Why do I cut myself

19. ledna 2011 v 0:23 | Scarthia Buthergia |  My Thoughts
Few months ago one a friend of mine noticed some red slashes on my left arm and asked what it was. I tried to hide it under the sleeve of my shirt but unsuccesfully. The slashes were seen and as usual came after the disgusted glance at me followed by the words: "Are you insane?"

 No, I'm not. Cutting, or better scratching my skin is a way of relieve. Actually, it's so weird that other people can hurt me, physically and/or mentally, and I'm always supposed to shut my mouth and forgive them, but when I even just let a bit of my blood escape from my skin, I'm considered a lunatic. Why?

 It truly doesn't help when people keep repeating to me that I should be grateful for what I have. For having great parents, attending a university I like, having a magnificent boyfriend. Don't you think that my inner voice is leaving those reasons why out? No! I have to deal with my own conscience that keeps leaghing at me, disgracing me in every possible manner.

So I don't need to hear it from anyone else.
Thanks

Plakala Afrodité

11. ledna 2011 v 22:46 | Scarthia Buthergia |  Poems
Zítra mám zkoušku, ale nervy začínají pracovat. A jak nejlépe si ulevit strachu, než se mu postavit?
cry

Na břehu řeky seděla
A hořce plakala
Překrásná Afrodité

Sypké slzy zapadají
Do rudých vlasů
Překrásné Afrodité

Oči světla ultramarín
Tonou v kalné vodě
Jež rozléva se po tvářích

Chladivá voda smutku
Odnáší nářek
A tiší dávnou tíseň

Proč pláčeš
Ptá se vánek
Utrápené krásky

Ta jen tiše sedí
Dál na břehu řeky
A hořce pláče

Oblečena v bílé
Barvě smuteční
Jdeš snad na pohřeb?

Kadeře trochu se pohnou
V zamítavém gestu
Do tváře vidět není

Jen vzlyk se táhne
Bolavým údolím
Až na horu Olymp

Bledá jako úsvit
Sedí na břehu řeky
Překrásná Afrodité

Kam dál