Whuahaha

24. května 2007 v 20:27 | Scarthia Buthergia |  Život ve zkratce
Takže přišla řada na poslední část mýho já. Je jím Whuahaha. Kdyby tu teď se mnou mohl sedět můj bratranec Boris, řekl by, že Whuahaha je to nejsrandovnější a nejvtipnější stvoření na světě. V podstatě by měl pravdu. Whuahaha taková kdysi byla a kvůli němu se na tři měsíce převtělila zpět do doby, kdy zpívala a tancovala a užívala si života. Boris nikdy neměl šanci poznat Whuahahu takovou, jaká je teď. Nechtěla mu působit bolest, tak jako se bojí působit bolest komukoli, ke kterému má alespoň nějaký citový vztah, který je schopna si k někomu vytvořit.

Whuahaha byla křehká, romantická a veselá dívčina. Whuahaha jí všichni říkali proto, že vždy když něco provedla, museli se zasmát právě takto. Teď je to docela ironie, smát se. Whuahaha neznala samotu nebo zlomené srdce. Taky neznala lásku v pravé podobě. Do dob, než přišel On. On, pro ní anděl, který sestoupil z nebe, poději ďábel, ničící její svět. Milovala ho z celého srdce, jak jen mladá holka může. Dělala cokoli pro něho, hlavně aby byl s ní spokojený. To se jí vymstilo.
Ten den vlastně začal docela pěkně. Vzpomíná na to se slzami v očích. Nedokáže zapomenout. A přitom jsou to už tři roky, tři dlouhé temné rok, které dokázal prosvětlit pouze mladý Kanaďan s překrásným úsměvem a se schopností porozumění. On je jediný, komu kdy řekla, co se vlastně stalo. Je to jejich malé tajemství, které zůstane jenom mezi nimi, nikdo jiný se ho už nedozví. Tenkrát, když se ujistila, že on je tou nejsprávnější osobou pro krutou pravdu, nechtělo se mu ani uvěři, že téhle dívce byl kdy nějaký kluk schopen ublížit. Ale nechal si to pro sebe a tím ji velice pomohl. Naslouchal jí s citem a porozuměním, s jakým se Whuahaha ještě nesetkala. za to ho měla hrozě moc ráda a nikdy na něj nezapomene. Místo v jejím bolavém srdci spraveném jeho zásluhou má navždy jisté. Vždy, když nemůže spát, pomyslí jen na něj a hned je jí líp.
Po tom něšťastném incidentu s Ním propadá občas depresím a záchvatům méněcennosti. Několikrát přemýšlela o sebevraždě, ale vzpomínka na Kanaďana jí pomohla. Všechny jizvy na rukou už dávno zmizely, jen ta velká rána na duši stále čeká na slepení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama