Říjen 2007

Nový Design

29. října 2007 v 21:18 | Scarthia Buthergia
Takže, Leito mě neustále kopal a mlátil, až mě přinutil napsat, že Ten Nový Design udělal on a nikdo jiný. Takže potlesk pro nejlepšího webmastera pod sluncem, nejmilejšího človíčka na Zemi.... však to znáte, nesmí se to s tou chválou přehnat, aby mi potom můj webmaster nezpyšnil:-) Takže mu moc děkuju za tu práci, jen škoda, že použil jen jeden obrázek ,ale stejně je to NÁDHERNÝ!
Tak tady, Leito, máš ode mě obrázek z Aljašky - West Dawson. Tam jednou zajedu a pošlu ti pohled:-)

The Crucible - část 4

21. října 2007 v 21:36 | Scarthia Buthergia |  The Crucible
Tak další část The Crucible, moc se omlouvám, že mám ty kapitoly vždycky tak krátký, ale mě furt někdo kope, atť už to uveřejním a tak nemám čas na pořádnou kapitolku. Tak mě prosím nezabíjejte:-)
Seděla vedle Jackieho, a pozorovala tu tajemnou souhru barev a číslic, tichý šum tisíců drátů. Viděla, jak se malinko potí, protože dostat se do IAHS (International Anti-Hacker System) nebyla zrovna procházka růžovou zahradou. Pomalu, pomaloučku oťukával vchodové dveře a hledal sebemenší skulinku, kam by mohl zabodnout svůj drápek. Nakonec našel malý otvůrek a brzy se celý systém sesypal. Začal rychle prolétávat soubory a hledat ten zatracený soubor. Měl jen omezené množství času, protože pak by bylo docela (jak pro koho:-)) jednoduché najít, kdo se naboural a zničil systém. Prodíral se tou spletí archivů, ale ten jediný, který měl pro něj cenu, tam prostě nebyl. Jackie to zkoušel znovu a znovu, zadával různé povely, ale nic. Po chvíli se zase stáhl a odevzdaně se opřel o loket a přemýšlel. Po chvíli promluvil.

1.díl - Začátek Kroniky

16. října 2007 v 19:53 | Scarthia Buthergia |  Kamarádi z města
Tak, hm, ani nevím, jak se nám podařilo dokopat se k sepsaní Kroniky Kamarádů z města. Vlastně, už jen to,začít psát, mi dělá velký potíže, protože nejsem ten typ, co by si sed a psal ňáký kecy do takový divný knížky, teda, Kroniky, jak by řekla Špagetka. Ale co, pověřili mě úvodem, tak maj, co chtěli. A tak teda do toho...
Tramtadadááá. No, to asi nepujde. Tak jinak. Čus bus, já se jmenuju Vrtichvost a jsem z města. Mý nej kámoši jsou Špagetka, Prdík a od nedávna i Piš(m)inek. Bydlíme v takovým zapadákově na kraji města, ale máme to tam rádi. Všici bydlíme kousek od sebe a hned za zastávkou máme pole a lesy. Tam chodíme každou středu a nedávno jsme si tam postavili malý srub, kde máme tajnou ubytovnu, když se někomu z nás nechce domů. Jezdíme spolu na výlety a sme děsně štástný, když sme celá čtyřka pohromadě. Samozřejmě to není vždycky tak růžový, přeci jen nejsme dokonalý. Ale máme se rádi.
No, a sem v koncích. Mě Špagetka asi roztrhne až uvidí, co jsem sem napsal za hovadiny. Ale co, neměla svěřovat tak 'veledůležítý, lidstvu prospěšný, do dějin se zapíšící úkol' (jak nám to přednesla před pár hodinama) někomu tak nezodpovědnýmu, jako jsem já. Já jsem bavič, magor, chcete-li, radšíi vymejšlim krávovinky, co budem dělat příští středu, nebo tak něco, ale žádnej spisovatel. no nic, radši už nebudu plejtvat papírem této 'drahocenné' knihy a hodíme to na hlavu někomu jinýmu. Hele, Prdíku, kdo je další?:-) Hehe, ty,co? Si to užij, je to fakt prča! Sakra, no nic, mizím:-)

Kamarádi z města

15. října 2007 v 20:40 | Scarthia Buthergia |  Kamarádi z města
Já vím, jsem nepoučitelná a nezastavitelná potvora, která není schopná se dokopat k tomu, aby hodila na papír (teda, na web) nějakou pořádnou slash-árnu s Harry/Dracem, a místo toho začíná další sérii kapitolovek. Nom holt se těch PWP-ček trošku bojím, protože... Ani nevím proč. Ale abyste neměli při čekání na nějakou H/D story (a nejen ne to) dlouhou chvíli, začnu se sérií povídek o neobvyklých kamarádech, jejichž jména vám možná budou připadat trochu divná. Jmenují se totiž Vrtichvost, Prdík a Špagetka. No, zrovna obvyklá jména to nejsou, ale snad si na ně zvyknete. Aspoň mám teď spousta práce:-)
No, zase poběžím, čeká mě Gathering, Crucible a taky dokončování první H/D songfic:-)
Takže, jakékoli připomínky k mé děsivé nezodpovědnosti pište do komentářů.
Hezkej dráček, co?

H/D pics V. - pro Ice

15. října 2007 v 18:13 | Scarthia Buthergia |  Harry/Draco
Tak tady mám další pictures speciálně pro Ice, které si jakožto stálé navštěvovatelky mých skromných stráneček moc vážím a tímto bych jí chtěla poděkovat za všechny komentáře, kterými mi dodává radostnou sílu do života. A taky chci poděkovat eMJanine a Leito, protože bez nich bych to asi už dávno zabalila. Díky holky, jste mými nosiči světla:-)

Harry/Draco IV.

15. října 2007 v 17:21 | Scarthia Buthergia |  Harry/Draco
Takže, další obrázečky Draca a Harryho, to víte, slash a podobný věcičky jsou moje hobby. Doufám, že i vám se líbí, nebo na nich ulítáváte:-) Na těhlech obrázcích jsou Harry s Dracem trošku starší, ale stejně roztomilí:-)


The Crucible - část 3.

14. října 2007 v 18:01 | Scarthia Buthergia |  The Crucible
Rychle utíkala z kopce u jezírka. 'No, ano, mám to. Laboratoř!' vzpomněla si. Proběhla kolem zahradníka, dolů po mramorových schodech okolo fontánky a už se řítila jak divoká vichřice k výtahu. Vběhla do něj a začala zuřivě mačkat poslední knoflík. Jakmile se zavřely dveře, začala se ukliňovat a než dojela dolů do laboratoře, byla to ta přísně vyhlížející divka, jak ji všichni znali.
Jakmile se znovu otevřely prosklené dveře výtahu, stála před obrovskou místností. Všude počítače, dráty, sterilní oblečení... Málokdy se sem chodila dívat, přišlo jí to jako z jiného světa, tak zvláštně bílé, ale přesto sem chodila ráda. Měla tu jednoho 'kamaráda', Jackieho, nejlepší hacker, jakého svět (ne)mohl vidět. Byl schopen se nabourat do kteréhokoli systému za míň jak půl hodiny. A ani nepotřeboval nějaké supervybaveníčko, jen nechal vyklidit laboratoř:-) Byl to příjemný mladý chlapík se zdravým smyslem pro humor. A právě on byl ten jediný, kdo ji teď dokázal pomoct.

Gathering and Council II.

12. října 2007 v 22:24 | Scarthia Buthergia |  Gathering and Council
Takže je tu další díl velice populární Gathering and Coucil:-) Nečekejte žádný veledílo, píšu to na neustálý popud Leita, který mě tak provokoval, že jsem to prostě nevidržela a musela už něco sesmolit. Tak, směle do díla...
Jimmy šel pomalu podél silnice domů. Neustále myslel na svý kamarády ve škole (kéž bychom se nikdy nestěhovali). Byl na něj dost smutnej pohled, šel s hlavou skloněnou a nohy jen tak vláčel za sebou. Ani si nevšiml, že už notnou chvíli na něj někdo mluví zpoza napůl zpuštěného okýnka. Byla to Jimmyho matka.
'No Jimmy, co je s tebou? Můj chlapeček je nějaký zachmuřený.' Úsmála se na něj nádherná bruneta (jo, já vím, mám tu nejkrásnější mamku na světě, jen kdyby si už uvědomila, že jsem už dost starý na takový cukrování).
'Všechno v pohodě. Jen blbá fyzika mi dělá potíže a teď se k tomu připojila i informatika. No, holt sem trošku... pozadu.' Usmál se, i když by se nejraději rozplakal.
'Tak poď, ty můj malý hrdino. Naskoč do auta.' Otevřel dveře a nastoupil. Mámu měl rád, bylo takový jeho sluníčko, pořád usměvavá. Dojeli domů a zaparkovali. Jimmy hned odpádil do svýho pokojíku a začal psát úkoly. Ale v tom ho upoutal maličký přívěsek a on se znovu ponořil do toho osudného léta.