Gathering and Council III.

15. listopadu 2007 v 23:50 | Scarthia Buthergia |  Gathering and Council
Takk, a je tu další část Councilu. Předem varuju, je to nudný, nemá to žádný děj a celý je to takový divný. Ale hned zítra sem hodím pokračování, abyste měli co číst:-) A tady to máte:::
Jimmy se po večeři vrátil do svého pokoje a znovu upřel zrak na malý přívěsek, který mu visel u počítače. Byl to malý talisman pro štěstí, který dostal od své bývalé třídy jako dárek na rozloučenou. Předal mu ho jeho nejlepší kamarád, Boris, a i když to byli už velcí kluci, oba plakali, když se naposled loučili. Co si povídali před tím, než Jimmy nasedl do auta a odjel daleko od něj, se už zřejmě nikdo nedoví.

Jimmy tam tak seděl na posteli, slané slzy mu pomalu stékaly po tvářích a talisman držel pevně v rukách. Nepustil ho, ani když se převlékal a sprchoval se, čistil si zuby a dával dobrou noc své mamce. Ta se na něj jen mile usmála a pohladila ho po vlasech. Byla to ta nejúžasnější mamka na světě, to věděl s jistotou. Po posledním pousmání odešel opět do pokoje, zhasl lampičku a tiše vlezl do postele. Uvázal si řetízek okolo krku a pomalu se propadl do bezútěšných snů o ztracených přátelích.
Ráno, co ho slunce jemně polaskalo po zavřených očích, se probral a cítil se mizerně. Zůstal ležet a ani se mu nechtělo vstávat. Hlava mu třeštila, ruce měl jak z olova, a v krku ho pálilo jako po hrsti feferonek snědených nalačno. Když ho přišla mamka zkontrolovat, co se děje, že ještě není u snídaně, jen na něj pohlédla, a hned pochopila.
Přešla tiše přes všechen ten jeho nepořádek poházený po zemi a usedla k jeho hlavě. A zeptala se:
' Copak, Jimmy, co tě trápí? Víš přece, že mě můžeš všechno říct.'
Chvíli bylo ticho, jen Jimmy nezúčastněně hleděl kamsi do dáli a pak odpověděl:
' Mám problém, mamko. Mám takový pocit, že Smallville jsme nikdy neměli opouštět. Vždyť jsme tam byli šťastní, spousta kamarádů, skvělí sousedi, ty jsi chodila do práce kousek od školy, nic nám nescházelo. Tak proč jsme se odstěhovali? Já tu nikoho nemám a ty taky ne. Proplouváme tu jen tak nazdařbůh a nic. Mamko, nemůžem se vrátit?'
A zase nastalo ticho, zatímco Jimmyho máma smutně hleděla Jimmymu do očí. Vzniklo mezi nimi takové krásné spojení, které nechtěl ani jeden z nich přerušit. Jimmy pozoroval její oči, jak se začínají zalévat slzami až po okraj a pomalu skapávají na polštář. Viděl do hloubi její mysli a začínal chápat všechny ti maličkosti, které ji přinutili k odjezdu z milovaného městečka. Nic neříkali, a přesto si skvěle rozuměli. Zanedlouho povídá:
' Už to chápeš? Bylo tam spousta smutných vzpomínek a já to prostě nevydržela. Už to dál nešlo. A teď je mi to hrozně líto, Jimmy. Víš co, dneska zůstaneme oba doma a uděláme si prima den, abychom se uklidnili a bude všechno zase v pohodě. Neboj, spolu to zvládnem. Neboj. A teď si ještě trochu odpočiň.'
Políbila ho na čelo a odešla do kuchyně přinést mu snídani. Jimmy se přetočil na bok a zase vzpomínal na veselou mamku bez starostí, Borise, Lindu, Christinu, jeho největší kamarády. A popravdě se začal i litovat. (Copak si něco takovýho zasloužím?) Chtěl jen dobrodružný život s lidma, který měl rád.
Natáhl ruku k iPodu, nasadil si sluchátka a spustil Play. Hned na něj vybaflo kytarové solo od skupiny Metallica a jejich nádherná písnička Nothing Else Matters. Jak nádherné kytary hrály svou ukolébavající píseň, tak Jimmy ani neslyšel, jak mu někdo pokládá na noční stolek snídani a zase tiše odchází. Opět upadl do stavu letargie a do mysli se mu opět vkrádala ta proklatá škola, kde určitě Jeiky s Maikym krafají a žvaní a na Jimmyho ani nevzpomenou.
Stejně byl čtvrtek a on čtvrtky nenáviděl. Jako někteří nemají rádi pondělky, on nesnášel čtvrtky. Samý nudný dvouhodinovky, nejdřív dějepis a pak angličtina, a ty dva neviděl po celých dlouhých 6 hodin. Maiky se s nim stejně nebavil, už od úterka, co si z něj malinko vystřelil a on to prostě nedokázal skousnout. Něco mu řekl během cesty po campuse, když šli na angličtinu(už ani nevím co)a Maiky se prostě urazil. (A já se mu omlouvat nebudu, blbovi jednomu) A Jeiky se s nim dala dohromady ještě víc. Už toho dohadování měl plný zuby a teď ještě dva dny a pojede s něma na tu kreténskou dovolenou někam do lesů (co jsem komu udělal? Zachraňte mě někdo, PROSÍM!) Lesy měl rád, byly to takové jeho druhé domovy, ale když musí jet s takovejma ignorantama a bude po nich muset uklízet všechen ten odpad, co tam někde jako praví Amíci pohoděj, to se mu vážně nezamlouvalo. A nejspíš to není všem katastrofám konec…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mirdoň Mirdoň | Web | 15. listopadu 2007 v 23:51 | Reagovat

Ahoj

dnes jsme zalozili uplne novy blog... na tvuj uz sme se divali delsi dobu a proto, ze se nam hodne libil... ti tu ted pisem..doufam ze se nezlobis ale pritahnul nas prave tvuj blog a chcem se pochlubit svým!

diky pokud nas taky navstivis a zanechas nejaky komentar =)

hodne stestí! =))

2 Leito Leito | 16. listopadu 2007 v 8:14 | Reagovat

moc krásný, hlavně mákni ať je další kousek .... tahle se mi líbí asi ze všech povídek nejvíc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama