Únor 2010

Going nuts

6. února 2010 v 23:45 | Scarthia Buthergia |  My Thoughts
Jsem zamilovaná
a možná to je důvod, proč se vracím sem, na tyto Bohem zapomenuté stránky, kam chodí jen vrabčáci z nostalgie... Když já se prostě rozpadám na kousíčky. Kdybyste cítili jen kousíček z toho, co se ve mě děje, možná byste mě pochopili. Cvokám. Asi je to u lidí mýho věku, co se poprvý doopravdy zamilujou, normální. Nevím. Co vím jistě je to, že pokud nebude konec světa nebo něco tomu podobnýho, tak vybuchnu štěstím.
Jsem si jistá, že to znáte. Ten hřejivý pocit kdesi v hloubi hrudi, né přímo u srdce, spíš někde uprostřed. Takový mravenčení rukou a malátnost v nohách. Nechuť k jídlu dokud slunce svítí a záchvaty hladu po půlnoci. Tu bezmoc, když chcete usnout ve čtyři hodiny ráno a víte, že vás čeká důležitá písemka a vy přesto myslíte na Něj. A je vám úplně jedno, jak to všechno dopadne, jen když Ho uvidíte.
Ale víte, co je ze všeho nejkrásnější? Že se pořád směju. Na všechny, koho potkám, se usměju. OPbčas si říkám, jestli Mu to už neleze na nervy, ale vidět Jeho se smát je nad to největší potěšení. Kdybyste Ho jen viděli! Oči se rozzáří jako halogenová žárovka, tváře zrůžoví jako ohníčky v tajemné divočině, a najednou před sebou nevidím jen někoho, koho mám ráda, ale někoho, koho chci udržet šťastným.
Někdy se divím, že tu pořád je. Když jsem s Ním, žvaním strašný hovadiny. mluvím o rodině, škole, kamarádech. A On poslouchá. Pak začne vyprávět On a já jen pozoruji a snažím se to všechno vměstnat do hlavy a na nic nezapomenout.
Tak, už jsem se vykecala, neřekla jsem, pravda, nic podstatnýho ani záživnýho, ale co mám dělat?