Listopad 2010

Gloomy Sunday

10. listopadu 2010 v 23:59 | Scarthia Buthergia
Tak a je to tu zase. Depka jako vrata od stodoly umocněná ponurou písničkou Gloomy Sunday od Sarah McLachlan. Venku je hnusně, přítel daleko :( A tak vám sem hodím pár verzí Gloomy Sunday, písně sebevrahů, která vždy zvedne náladu:). Moje nejoblíbenější je od  Sarah McLachlan.


Tady je druhá verze Gloomy Sunday, už ne tak pesimistická, od zpěvačky Heather.


Sebevrah

10. listopadu 2010 v 0:15 | Scarthia Buthergia
Sebevrah na mostě
sui
připraven skočit
nikdo ho nehledá
on nemá co ztratit

Sebevrah ve vaně
žiletku hledá
zápěstí pořezá
už ho netřeba

Sebevrah v posteli
modrý lék shání
žena je vzrušená
poslední milování

Sebevrah na stromě
provaz kolem krku
sám a nešťastný
chce pryč z toho ruchu

Sebevrah v kavárně
obklopen likérem
tabletky do rukou
zapít vodou a jedem

Chlad

10. listopadu 2010 v 0:14 | Scarthia Buthergia |  Poems
cold
Sedím na židli,  klepu se zimou
nejen na těle chlad mnou lomcuje
ledové chvění jen těžko ovládám
ztrácím cit, a nejen v rukou

Studená samota zmítá mou duší
melodie srdce tříští se na kousky
jak padlá váza láme se v půl
a já tomu nedokážu zabránit

Mráz šíří se jak nenasytná zmije
zaplňuje nejtemnější kouty
šťastné vzpomínky ubíjí
medem a chlebem živí ty zlé

Kdo rozehřeje mé zkřehlé údy
kdo rozbije tu ledovou hráz
kdo rozezpívá srdce chladné
Kdo obejme mne zas?

Pospěš si
než pozdě bude

Havran

10. listopadu 2010 v 0:14 | Scarthia Buthergia |  Poems
Letí havran kolem tvých modrých očí
raven2
Tmavá pírka tiše hrají si v tvých vlasech
Jeho let je písní andělů tebe chránících
Jeho let bez cíle jako tvé nekonečné myšlenky

Havran černý jako dno nejhlubší jeskyně
hluboký jak pohled na dno tvé překrásné duše
Jsi ten havran, který na podzim odletí
Či jsi vrána a zůstaneš přes zimu se mnou?

Žena a muž

10. listopadu 2010 v 0:14 | Scarthia Buthergia |  Poems
Dedicated to my significant other:)
mw

V útulné kavárně na břehu
schází se žena a  muž
zaklesnutí jeden v druhého
sedají si ke stolku a mlčí

Z okna vidět je ztemnělý svět
světla tlumeně osvětlují řeku
ta líně line si to kolem
a nad ní se tyčí starobylý hrad

Klavír hraje tiché písně
známe melodie mrtvých hráčů
tóny se linou velkou místností
ztracenou v oblaku kouře

Doutník v cizí ruce hoří
a oharky padají na ztvrdlou zem
hlasy znějí kolem mých uší
hudba a zvuky v jedno splývají

Muž a žena stále spolu sedí
oba vedle toho druhého
láskyplně se drží za ruce
a dívají se sobě do očí

Jaká to divná, zvláštní atmosféra
večerní ruch ztrácí se v nedohlednu
venku život utíká mílovými kroky
uvnitř upadá do divné nostalgie