Duben 2011

Stop and stare - I'm looking for a friend

27. dubna 2011 v 23:35 | Scarthia Buthergia
I'M LOOKING FOR A FRIEND!
Hledám kamaráda/kamarádku do deště, někoho, kdo mě večer vytáhne z bytu na úplně nejvíc šílenou procházku, někoho s kým budu měhat bosa po měste v dešti, s kým budu dělat ty největší pitominy.
Někoho, kohokoli.
Jsem zoufalá...

Tak zase tady

14. dubna 2011 v 22:43 | Scarthia Buthergia |  My Thoughts
Asi před třemi týdny jsem se přestěhovala.
*
Trvalo to dlouho, i když jsem věděla, že to jednou musí přijít. Stále jsem to přesouvala, až už byly klíče v ruce, bedny v autě a já stála ve svém novém pokojíku. Nestěžuju si. Nemusím platit nájem, jen vodu, elektřinu, jídlo a hlavně léky. Což je strašný, každý den do obchodu pro rohlíky abych ráno měla co jíst. A pak jdu za doktorem a ten mi předepíše kapičky za 400,- (!) a zubařka mi vyhází veškeré mé čistící nádobí a prý ať si koupím Elex a Curaprox, jinak mi ve čtyřiceti vypadaj zuby. Takže další pětistovka v háji.
*
To nemluvě o tom, že se mi odporoučel stůl do věčných lovišť (stihnul při svém velkolepém pádu zničit konvičku, co jsem dostala od Muže a já sotva zachytila počítač)a já šla vybírat nový. V Ikee jsem našla pěkný, bílý a bez roztodivných šuplíčků, které mi jsou zatím na nic. Tak přemluvím Řidiče, aby mě zavez na Zličín, vyzvedli jsme 30-kilový balík, abych ve svém novém bydlišti zjistila, že je moc malinkej. Tak scháňka po dalším ochotném Človíčkovi s autem. Našel se, abych nakonec zůstal s delším stolem, pod který se ale nevleze ani batole. Takže tak. Pokud někdo máte za přijatelnou cenu stůl, který chcete vyhodit, dejte mi vědět.
*
Na život v novém si nemůžu zvyknout. Je tu ticho, jsem pořád sama a je tu trošku zima. Ale z ticha mi začíná hrabat, ale nejhorší je ta samota. Začínám si povídat sama se sebou, či spíš s věcma, co mám kolem sebe. Předčítám si knížky, pouštím si Willa Ackermana a snažím se nějak zabavit. Což jde dost těžko, když nevíte na koho se obrátit, když je vám teskno. Nemůžu přece pořád chodit za ségrou, co bydlí naproti v baráku a potřebuje dopsat bakalářku. Či za Mužem, který je věčně ve škole (kam bych taky měla někdy zajít, ale dneska mi bylo vážně blbě, děsně mě bolela hlava, takže z toho nic nebylo). A Kamarádka studuje dvě školy (obě teologický, malej cvok:) a do toho se chce vdávat a já nemám srdce ji říct, že přece pořád nemůže mluvit o možných nápadnících, že na světě je i něco jinýho než svatba a manželství a starání se o domácnost.
*
Dokonce jsem si našla kamarádku na vysoký se kterou jsem měla jít v úterý cvičit. Bohužel si přetrhla vazy, takže jsem zas zůstala sama.
*
Ne že bych pořád byla doma, to ne. Co nejvíc se snažím chodit ven, procházím se, toulám Prahou. Ale zkuste si to dělat dýl jak týden. Zlatá střední, tam člověk aspoň zná lidi ze třídy, každej den si má s kým popovídat. Na vysoký si na přednáškách sotva s někým poklábosím. Semináře jsou lepší, tam někoho znám, ale vidíme se jen jednou za týden. Jsem asociální? Jak to děláte vy? Jak si nacházíte kamarády? Někoho na pokec? Na popovídání si o světě? Na to, abyste nebyli sami?